pondělí 6. dubna 2015

Velký pozdrav ze Stockholmu

Ahoj všichni!

Přeji krásné Velikonoce všem, trochu se zpožděním jako obvykle, no pardón! Snad mi prominete... :-)

Tak jsem si dnes z nějakého důvodu řekla, že bych sem po dlouhé době zase napsala pár řádků. :-) Vlastně z celkem určitého důvodu - jsem pár dní sama ve velkým baráku. To znamená - žádné brečení, dupot, hukot všeho možného a vlastně celkem hrobové ticho - no občas tu něco vrzne a to je pak snad ještě horší. Jsem tu sama (a to doopravdy - po celém Stockholmu se slehla zem, všichni jsou na dovče a taaak), a i přes to, že mám plno učení a povinností, jsem se rozhodla napsat pár řádků a trochu se vypsat, protože jsem se po shlédnutí fotek od Manuela z rodinného oběda u jeho babičky a Lenky svíčkové stala malinko HOMESICK. 


Chtěla jsem si do titulku napsat něco jako - můj půlrok ve Stockholmu, načež jsem zjistila, že jsem tu dneškem přesně 8 měsíců, no toto letí. 

Také jsem zjistila, že mé pisatelské schopnosti zůstaly kdesi v mém pokojíčku v Rychnově nebo se vytratily cestou... No kdoví kde je jim konec... Můj notebook jaksi ztratil schopnost rychlého psaní, tak to tu smolím na iPhonu - tak to třeba svedu na to. Ať se nemusím tolik stydět. :-D Ale pšt. 


Není pro mě lehké začít, protože se toho odehrálo opravdu dost - a ještě jsem nějak nevymyslela, jak budu ty své myšlenky a vzpomínky řadit --- asi rovnou tak, jak mi budou vyskakovat :-D A vy se s tím už nějak poperete. 

Ale tak teda začnu zlehka od počátku (ne od samého... 20 let je příliš - takže tedy má cesta do Stockholmu :-)) 


8 MĚSÍCŮ ZPĚT 

A já to vidím před očima jako by to bylo včera. Ťapkala jsem si s kufrem na letiště po boku mého milého a i přes nucený úsměv na tváři a "naoko" klidnou hlavou jsem klidná rozhodně nebyla. I přes to, že jsem si myslela, že mám o své (alespoň té blízké) budoucnosti jasno, všechno se nějak rychle začínalo měnit a přeplánovávat. :-D (to jsem zase použila slovo :-D) 
Teď tu z toho nechci dělat nějakou love story, ale joo... Možná jsem se víc než toho, co a kdo na mě čeká ve Stockholmu, a asi ze všeho nejvíc obávala toho, že ztratím toho fajn blonďatýho kluka a až mi prchne zpět do Německa, už ho nikdy neuvidím. Dále jsem věděla, že opouštím svoje super kamarády, kteří za mnou vždy stojí a hlavně moji nejlepší rodinku! Ale s tím tak nějak člověk počítá dopředu a je víceméně připraven si maličko posmutnit. 

Ani jsem se překvapivě moc nebála toho, kdo tam na mě bude čekat. Co kdyby nějaký úchyl, že. Znala jsem host rodinu ze Skypu a zdála se býti fajn. No alespoň pro začátek... 
Nevím, možná se o mé first host family zmíním v nějakém dalším článku, pro teď asi stačí to, že jsem se tu naučila - no pozor - stále se učím - a moc mi to nejde (za pomoci kamarádů, Máry a taky haha, přítele), že když se ke mně nechovají lidi zrovna fér, měla bych to buď oplácet nebo si to aspoň nenechat líbit. 

Takže já po dvou měsících odešla, i přes to, že jsem je měla celkem ráda!  

Odešla jsem ke své nové rodince, kde jsem teď a s největší pravděpodobností tu zůstanu do října. Jsou hodní a mám je ráda. Starám se o čtyřletou blondýnku Pauline a zrzavého 6 let starého mladého roštáka Adriana. Děcka jsou naprosto úžasná! Mám se tu fajn. No o nich taky asi až později. :-) Ať ten článek není moc dlouhý. 

Co se týče Stockholmu. Je to nepopsatelná nádhera. Miluji to město a navždycky budu. Celkově sever je něco pro co moje srdce tleská! Švédsko jsem měla ráda odmala - ať už šlo o neposlušnou Pippi, Děti z Bullerbynu nebo spoustu švédských slovíček, které můj taťka používal a dodnes používá a ani si nejsem jistá, zda ví, kde mají původ! :-) ... To vše mi ale došlo až tady, když jsem tu stála a vše slyšela, viděla na vlastní oči. :-) Je to nádhera. 
Jsou to se mnou dvě super české holky, které mám moc ráda. S Lenkou jsem si porozuměla už kdysi v Helsingborgu a teď jsme velcí kámové!!! Je to moje trubka a Kája je super prdlouš. Když jsem ji poznala, zjistila jsem, že jsme opravdu malá země a internet je ještě menší! Také mě tu drží nad vodou moje islandská kamarádka Aldis, která je mou velikánskou podporou ve škole! 


Noooo, teď ještě trochu k té mé další a největší lásce... :-) A taky k plánování? 
Já na ty plány moc nejsem. Většinou všechno dělám a řeším na poslední chvíli. To se ale nelíbí mé druhé polovičce a tak jsem po třech měsících jeho usilovného vyptávání konečně odpověděla na otázku - kde teda jednou chceme žít. :-) Teď to vypadá hodně hrrr... Ale víme, co děláme! Proběhlo pár zkoušek bydlení together, takže by to podle všeho mělo fungovat.
Naše vybrané místo na další rok si zatím nechávám pro sebe. Ale Švédsko to není, možná i proto jsem se rozhodla začít zase psát, ať mám na co vzpomínat. :-)




Mám spoustu fotek a zážitků, tak sem nějaké pictures občas šoupnu, no a zbytek příště, ať se neupovídám. :-D 

Tak se mějte všichni jak nejlíp to jde!!

2 komentáře: